¹ Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce,¹ a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje² jeho majetek.

1. 12,42
2. 15,13

² Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším?¹ Vydej počet² ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

1. 1S 2,23
2. Mt 12,36

³ Správce si řekl: Co budu dělat,¹ když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

1. ř.: udělám

⁴ Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

⁵ A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl¹ prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

1. ř.: říkal

⁶ On řekl: Sto věder¹ oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

1. ř.: sto batů, asi 360 litrů; [to se dalo získat asi ze 450 olivovníků]

⁷ Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr¹ pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

1. ř.: sto korů, asi 3600 litrů; [výnos asi ze 100 akrů pole]

⁸ A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku¹ jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.²

1. Mt 12,32!
2. J 12,36; 1Te 5,5

⁹ A já vám pravím: Učiňte¹ si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

1. 12,33

¹⁰ Věrný¹ v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

1. 19,17

¹¹ Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

¹² A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?¹

1. var.: naše

¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“¹

1. Mt 6,24

Nyní se zvěstuje Boží království

¹⁴ Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí,¹ a vysmívali² se mu.

1. 2Tm 3,2p†; srv. Ef 5,5; L 12,15v; 20,47; Jr 6,13
2. ř.: ohrnovali nos …; 23,35† + zkrácený ř. výraz v Ga 6,7; Ž 80,7LXX; Jr 20,7

¹⁵ Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými,¹ Bůh však zná vaše srdce;² neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.³

1. 15,7; 18,9
2. 1S 16,7
3. Př 16,15

¹⁶ Zákon a Proroci až do Jana;¹ od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.²

1. Mt 11,12n
2. n.: do něho násilím proniká

¹⁷ Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.¹

1. Mt 5,18

¹⁸ Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“¹

1. //Mt 5,32

O bohatci a Lazarovi

¹⁹ „Byl jeden bohatý¹ člověk,² a oblékal se do purpuru³ a kmentu a den co den skvěle hodoval.⁴

1. v. 1; 12,16
2. Papyrus č. 75 (3. st. po Kr.) uvádí boháčovo jméno Neués.
3. Sd 8,26; Est 8,15; Mk 15,17
4. 1S 25,36; Iz 5,12; Jr 51,39; Ez 16,49; Am 6,4—6

²⁰ U jeho vrat lehával¹ nějaký chudák, jménem Lazar, plný ²vředů,

1. n.: býval odkládán
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

²¹ a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉¹ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

1. var.: drobty, které padaly; Mt 15,27

²² Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly¹ odnesen do klína Abrahamova;² zemřel pak i boháč³ a byl pohřben.

1. Mt 24,31
2. Mt 8,11; srv. StS: ulehnou se svými otci (Gn 47,30; Dt 31,16)
3. Jk 1,11

²³ A když v podsvětí¹ v mukách² pozdvihl ³oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

1. Mt 11,23p
2. v. 28; Mt 4,24†; Zj 14,11; 20,10
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²⁴ I zvolal: Otče Abrahame,¹ smiluj² se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.³

1. 3,8
2. Iz 27,11; Jk 2,13
3. Mt 25,41; Zj 20,15

²⁵ Abraham řekl: Synu,¹ vzpomeň² si, že ⌈sis už vybral⌉³ své dobré⁴ ve svém životě, a Lazar podobně zlé.⁵ Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

1. n.: Dítě (ř. teknon)
2. Pl 1,7
3. n.: jsi dostal
4. 6,24; Ž 73,7
5. J 16,33; Sk 14,22; Zj 7,14

²⁶ A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

²⁷ Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

²⁸ neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí,¹ aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

1. n.: naléhavě domlouvá; Sk 10,42; 20,24; 28,23

²⁹ Abraham řekl: Mají Mojžíše¹ a Proroky, ať je poslechnou!

1. J 5,45—47; Sk 15,21

³⁰ On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z¹ mrtvých, budou činit pokání.²

1. ř.: od
2. 13,3

³¹ Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit,¹ ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

1. Sk 19,8; 26,28; 2K 5,11