¹ Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále¹ se modlit² a neochabovat.³

1. Sk 10,2v; 1Te 5,17v; 2Te 1,11
2. Mt 6,9; 26,41; L 6,28; Ko 1,9; Jk 5,16
3. n.: neklesat na mysli / nevzdávat se; Ga 6,9!; Ef 3,13; Dt 20,3; Jr 51,46; Ř 12,11v; He 12,3v

² Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál¹ a z člověka si nic nedělal.²

1. Ex 18,21; 2Pa 19,7; Ž 36,2
2. Iz 33,8

³ V tom městě byla vdova,¹ která k němu chodila a říkala: Zastaň se mě proti mému odpůrci.²

1. Dt 27,19; Iz 1,17.23
2. Ž 35,1; Ž 49,25; 1K 16,9

⁴ Ale on dlouho nechtěl. Potom¹ si však řekl: I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,

1. J 3,22p

⁵ zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.“¹

1. 1K 9,27†

⁶ Pán¹ řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!

1. 7,13

⁷ Nezastane se Bůh svých vyvolených,¹ kteří k němu volají² dnem i nocí?³ Bude s pomocí pro ně otálet?⁴

1. Ř 8,33
2. Ž 3,5p; 50,15; Zj 6,10
3. 2,37
4. 2Pt 3,9

⁸ Pravím vám, že se jich rychle zastane.¹ Jen až přijde² Syn člověka, zdali nalezne víru³ na zemi?“⁴

1. Sk 7,24; ř.: učiní pomstu / obhajobu; Sd 11,36
2. Mt 25,31
3. n.: věrnost
4. 17,26nn

Modlitba farizea a celníka

⁹ A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví,¹ a ostatními pohrdali,² řekl toto podobenství:

1. 16,15
2. Ř 14,3

¹⁰ „Dva lidé vystoupili¹ do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus,² druhý celník.³

1. 2Kr 20,5; Sk 3,1
2. Mt 3,7p
3. Mt 5,46p

¹¹ Farizeus se postavil¹ a takto se sám u sebe modlil: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

1. Mt 6,5

¹² Postím se dvakrát týdně¹ a dávám desátky² ze všeho, co získávám.

1. [Farizeové se postili v pondělí a čtvrtek; Mt 6,16; 9,14]
2. 11,42

¹³ Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout;¹ bil se do prsou² a říkal: Bože, projev milost³ mně hříšnému.⁴

1. Ezd 9,6
2. 23,48
3. n.: dej mi dojít smíření; He 2,17; (srv. s. se stejným základem: smírčí oběť — 1J 2,2); Da 9,19
4. Mt 9,13; Ř 5,20; 1Tm 1,15

¹⁴ Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“¹

1. 14,11

Ježíš a malé děti

¹⁵ Přinášeli¹ k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.

1. //Mt 19,13—15

¹⁶ Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

¹⁷ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“¹

1. //Mt 18,3

Bohatý mládenec

¹⁸ Jeden¹ z předních mužů se ho otázal: „Dobrý učiteli,² co ⌈mám učinit, abych získal⌉³ věčný život?“

1. //Mt 19,16—30
2. 7,40!
3. ř.: učiniv zdědím (srv. Mt 19,29p)

¹⁹ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.¹

1. Ž 25,8

²⁰ Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.¹“

1. //Ex 20,12—16; Dt 5,16—20

²¹ On řekl: „To všechno zachovávám od [svého] mládí.“

²² Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází: Prodej¹ všechno, co máš, rozdej chudým² a budeš mít poklad v nebesích;³ pak přijď a následuj mne.“

1. 12,33
2. 19,8
3. Mt 19,21p

²³ Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.¹

1. Mt 6,21.24

²⁴ Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.

²⁵ Neboť je snadnější, aby velbloud prošel¹ uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

1. ř.: vešel

²⁶ Ti, kdo to slyšeli, řekli: „A kdo může být zachráněn?“¹

1. 13,23

²⁷ On řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“

²⁸ Petr řekl: „Hle, my jsme opustili¹ [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.“

1. 5,11

²⁹ On jim řekl: „Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

³⁰ aby v tomto čase¹ nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

1. Mt 12,32

Ježíš předpovídá svou smrt a vzkříšení

³¹ Vzal¹ k sobě těch Dvanáct² a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma³ a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.

1. //Mt 20,17—19
2. 6,13
3. 9,51

³² Neboť bude vydán¹ pohanům² a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,³

1. 9,44; 24,7
2. ř.: národům
3. Mt 27,30; Mk 14,65

³³ zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“¹

1. Mt 27,63

³⁴ Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.

Slepý žebrák prohlédl

³⁵ Stalo¹ se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.²

1. //Mt 20,29—34
2. 16,3; J 9,8; Sk 3,2v

³⁶ Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.

³⁷ Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.¹

1. ř.: Nazorejský

³⁸ Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj¹ se nade mnou!“

1. 17,13

³⁹ Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

⁴⁰ Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:

⁴¹ „Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane,¹ ať vidím!“

1. 5,8!; 19,8; 22,33.38.49; J 4,11

⁴² Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra¹ tě uzdravila.“

1. 17,19

⁴³ A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval¹ Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

1. 5,25