¹ Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal¹ je ⌈před sebou⌉² po dvou³ do každého města a místa, kam měl sám jít.⁴

1. 9,1
2. 9,52p
3. Mk 6,7; Sk 13,2; Zj 11,3
4. 1,17; 9,52

² Říkal jim: „Žeň¹ je velká, dělníků² je však málo.³ Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

1. //Mt 9,37; J 4,35
2. Mt 20,1; 2K 6,1
3. Fp 2,21

³ Jděte! Hle,¹ posílám vás jako ovce mezi vlky.

1. //Mt 10,16

⁴ Neberte¹ si měšec ani mošnu ani sandály;² s nikým se cestou nepozdravujte.³

1. 9,3—5; //Mt 10,9—15
2. 22,35
3. 2Kr 4,29

⁵ Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!¹

1. 1S 25,6

⁶ A bude–li tam syn¹ pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.

1. hebraismus, vyjadřující osobu jisté skupiny či druhu určeného násl. výrazem — zde pokoje, tj. jde o člověka, který vyhledává pokoj a snaží se jej zachovávat; srv. 7,35

⁷ V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉,¹ neboť hoden je dělník své mzdy.² Nepřecházejte z domu do domu.

1. ř.: ty (věci) od nich
2. Dt 24,15; 1Tm 5,18

⁸ A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,¹

1. 1K 10,27

⁹ uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.¹

1. Mt 3,2

¹⁰ Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

¹¹ I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.

¹² Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

¹³ „Běda¹ tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido!² Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.³

1. //Mt 11,21—23
2. Mt 11,21—23
3. Zj 2,5p

¹⁴ Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

¹⁵ A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!¹²

1. var.: budeš strženo
2. //Iz 14,13.15

¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne,¹ odmítá toho, který mne poslal.“²

1. J 3,36; 12,48; 1Te 4,8
2. 9,48

¹⁷ Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane,¹ i démoni² se nám poddávají ve tvém jménu.“

1. 5,8!
2. 9,1; Mk 16,17

¹⁸ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan¹ spadl s nebe² jako blesk.

1. 11,18; 13,16; 22,3.31; Mk 1,13; Ř 16,20
2. Iz 14,12; Zj 9,1

¹⁹ Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech¹ a štírech, i nad² veškerou silou Nepřítele,³ a naprosto nic vám neublíží.

1. Ž 91,13; Mk 16,18
2. n.: proti …
3. Mt 13,39

²⁰ Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména¹ jsou zapsána v nebesích.“²

1. Fp 4,3; Zj 3,5; Ž 69,29
2. He 12,23

²¹ V¹ tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil² jsi je nemluvňatům.³ Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.⁴“

1. //Mt 11,25—27
2. ř.: odhalil
3. Mt 11,25
4. ř.: bylo zalíbení před tebou

²² „Všechno¹ mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.²“

1. J 3,35; 13,3; 17,10
2. v. 21p

²³ V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené¹ oči, které vidí, co vy vidíte.

1. //Mt 13,16

²⁴ Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je bližní? O milosrdném Samařanovi

²⁵ A¹ hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli,² co mám učinit, abych získal³ věčný život?“

1. //Mt 22,35—40
2. 7,40
3. Mt 19,29p

²⁶ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷ On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou¹ a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.²“

1. //Dt 6,5
2. //Lv 19,18

²⁸ Řekl mu: „Správně¹ jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

1. 7,43

²⁹ On se však chtěl ospravedlnit,¹ a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

1. 16,15

³⁰ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha¹ a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam ²polomrtvého a odešli.

1. [asi 27 km s výškovým rozdílem asi 1100 m pustinnou krajinou poskytující úkryt pro lupiče]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³¹ Náhodou¹ sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

1. 1S 6,9

³² Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

³³ Ale jeden Samařan¹ na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.²

1. 9,52; J 4,9
2. Mt 9,36p

³⁴ Přistoupil, na jeho rány nalil olej¹ a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka,² zavezl do hostince a postaral se o něj.

1. Iz 1,6; Mi 6,15
2. ř.: zvíře

³⁵ Druhého dne vyjmul dva denáry,¹ dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.

1. Mt 20,2

³⁶ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

³⁷ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“¹ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“²

1. Oz 6,6
2. J 13,15

Marta a Marie

³⁸ [Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice.¹ Nějaká žena jménem Marta² jej přijala [do svého domu].

1. [tj. Betanie, asi 3 km od Jeruzaléma (J 12,1—3)]
2. J 11,1

³⁹ Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým¹ nohám² a poslouchala³ jeho slovo.

1. var.: Ježíšovým; 7,36!
2. 8,35; Dt 33,3; Sk 22,3
3. 11,28; 21,38; Sk 16,14; 1Tm 4,16

⁴⁰ Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

⁴¹ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti¹ a znepokojuješ se mnoha věcmi,

1. Mt 6,25; 13,22!; 1K 7,32

⁴² jedno¹ je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

1. Ž 27,4