¹ Prvního¹ dne týdne velmi časně ráno² přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily.³

1. //Mt 28,1—8
2. J 8,2
3. var.: [+ , a některé (jiné) s nimi]

² Nalezly však kámen od hrobu odvalený.

³ Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.

⁴ A stalo se, když nad tím byly bezradné,¹ hle, přistoupili k nim dva muži² v zářícím³ rouchu.

1. n.: na rozpacích; 9,7; 2K 4,9p
2. Gn 18,2; Sk 1,10
3. srv. 17,24†; 23,11p

⁵ Polekaly se a sklonily tváře k zemi;¹ oni však jim řekli: „Proč hledáte živého² mezi mrtvými?³

1. Da 10,15
2. Zj 1,18
3. Ž 6,6; 88,6

⁶ Není zde, ale byl vzkříšen.¹ Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,

1. 9,22

⁷ když řekl o Synu člověka, že musí být vydán¹ do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“²

1. 9,44
2. v. 46; Mk 9,10; J 20,9; Sk 17,3

⁸ I vzpomněly¹ si na jeho slova.

1. J 2,22

⁹ A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti¹ i všem ostatním.

1. v. 33; Sk 2,14

¹⁰ [Byly to] Marie Magdalská,¹ Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,

1. 8,2

¹¹ ale jim tato slova připadala jako ¹nesmysl a nevěřili² jim.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. v. 41; Mk 16,11; J 7,5; 12,37; Sk 28,24

¹² [Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů¹ v údivu nad tím, co se stalo.]

1. ř.: k sobě

Cesta do Emaus

¹³ A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus,¹ vzdálené [sto] šedesát stadií² od Jeruzaléma,

1. [místo nelze s jistotou identifikovat]
2. [tj. asi 11 km; Mt 14,24p]

¹⁴ a rozmlouvali¹ spolu o tom všem, co se přihodilo.

1. v. 15; Sk 20,11; 24,26†; od stejného základu je výraz homílie (promluva), který se hojně užíval v dějinách jako označení kázání

¹⁵ A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.

¹⁶ Ale jejich oči¹ byly drženy, takže ho nepoznali.

1. v. 31

¹⁷ Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou¹ rozmlouváte?²“ I zůstali stát zasmušilí.³

1. ř.: procházejíce se
2. n.: si vyměňujete názory; (ř. antiballó — házím proti); HL
3. Mt 6,16†

¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá¹ v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“

1. ř.: je na návštěvě / bydlí jako cizinec

¹⁹ I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s¹ Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok² mocný v činu i slově³ před Bohem i přede vším lidem;

1. ř.: o / kolem
2. Mt 16,14!
3. 2Te 2,17!

²⁰ jak ho velekněží a naši vládci¹ vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

1. n.: vůdci; 23,13.35; J 7,26

²¹ My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.¹ Ale ⌈přes to všechno⌉² je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.

1. 1,68; Sk 1,6
2. n.: k tomu všemu

²² Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,

²³ a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.

²⁴ A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“

²⁵ A on jim řekl: „Ó nerozumní¹ a zpozdilého srdce,² abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!

1. Ga 3,1; Tt 3,3
2. Mk 16,14

²⁶ Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“¹

1. He 2,10; 1Pt 1,11

²⁷ A začal od Mojžíše¹ a od všech proroků² a vysvětlil³ jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.

1. v. 44; 16,29; J 5,46; Sk 26,22; 2K 3,15; Gn 3,15; Nu 21,9; Dt 18,15
2. Sk 13,27; Iz 7,14; 53,4; Mi 5,2; Za 9,9
3. Mk 4,34

²⁸ Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.¹

1. Mk 6,48

²⁹ Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť ⌈se připozdívá⌉¹ a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal.

1. ř.: je k večeru

³⁰ A stalo se, když s nimi zaujal místo¹ u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.²

1. ř.: ulehl; 11,37
2. 22,19; Mt 14,19

³¹ Vtom se jim otevřely oči¹ a poznali ho; ale on se pro ně stal ²neviditelným.³

1. v. 16
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 1Pt 1,8

³² A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral¹ nám Písma?“

1. srv. stejné sloveso ve v. 45; n.: vysvětloval; Sk 17,3

³³ A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct¹ i ty, kteří byli s nimi,

1. v. 9

³⁴ a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.

³⁵ A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Ježíš se ukazuje učedníkům

³⁶ Zatímco o tom mluvili, postavil se on¹ uprostřed nich [a řekl jim: „Pokoj² vám.“]

1. var.: sám Ježíš
2. 10,5; J 20,19.26

³⁷ Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.

³⁸ Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni¹ a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti?²

1. Mt 2,3p
2. n.: zlé myšlenky; Mt 15,19; Jr 4,14; Fp 2,14

³⁹ Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte¹ se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

1. 1J 1,1

⁴⁰ [A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]

⁴¹ Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit¹ a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“²

1. v. 11
2. J 21,5

⁴² Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].

⁴³ Vzal si a pojedl¹ před nimi.

1. Sk 10,41

Otevření Písma

⁴⁴ Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově¹ zákoně, v prorocích a Žalmech.“

1. v. 27

⁴⁵ Potom otevřel¹ jejich mysl, aby rozuměli Písmu,

1. srv. v. 31.32; Sk 16,14; 1J 5,20

⁴⁶ a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;

⁴⁷ a na základě jeho jména má být všem národům¹ vyhlášeno pokání² k³ odpuštění hříchů⌈, počínajíc od Jeruzaléma.

1. Mt 28,19
2. Sk 5,31
3. var.: a

⁴⁸ Vy [jste] svědky¹ těchto věcí⌉.²

1. Sk 1,8
2. n.: . Počavše od Jeruzaléma jste vy svědky těchto věcí.

⁴⁹ A [hle,] já na vás posílám¹ zaslíbení² mého Otce; vy však zůstaňte³ ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“

1. var.: vysílám
2. Sk 1,4
3. ř.: posaďte se

Nanebevzetí

⁵⁰ Potom¹ je vyvedl až k Betanii,² zvedl své ruce a požehnal jim.

1. //Sk 1,9—14
2. 19,29; Mt 21,17p

⁵¹ A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil¹ [a byl nesen vzhůru do nebe].

1. 2Kr 2,11; Mk 16,19

⁵² A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma

⁵³ a byli stále v chrámě,¹ ⌈chválili² Boha a dobrořečili³ mu⌉.⁴ [Amen.]

1. Sk 2,46
2. 2,20
3. 1,64
4. ř.: chválíce Boha a dobrořečíce mu; var.: dobrořečíce Bohu.