¹ Když dokončil¹ všechna svá slova k² lidu, vešel do Kafarnaum.³

1. Mt 7,28
2. ř.: do uší lidu; hebraismus — srv. Dt 32,44!; Sk 17,20
3. //Mt 8,5—13

² Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi¹ vzácný, byl na smrt nemocen.

1. ř.: jemu

³ Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší¹ a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

1. [na rozdíl od zprávy v Mt, kdy jde setník sám. Důvod pro vyslání poslů není jistý — snad respektoval etnické hranice, které byly v té době velmi důležité. (Výjimečně zcela pozitivní zmínka o žid. starších — srv. 9,22; Sk 6,12.)]

⁴ Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden,¹ abys mu to prokázal;

1. srv. 10,7; 15,19; 20,35; Zj 3,4

⁵ neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“

⁶ Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane,¹ neobtěžuj² se; vždyť nejsem hoden,³ abys vešel pod mou střechu.

1. 5,8!
2. 8,49
3. J 1,27

⁷ Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha¹ bude uzdraven.²

1. Mt 8,6p
2. var.: ať je uzdraven

⁸ Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě¹ a mám pod sebou vojáky; řeknu–li některému: Jdi, pak jde; jinému: Přijď, pak přijde; a svému otroku: Udělej to,² pak to udělá.“

1. ř.: pod pravomoc / pod vrchnost
2. Sk 23,17.23; Ko 3,22

⁹ Když to Ježíš uslyšel, užasl¹ nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli² jsem nenalezl tak velkou víru.“³

1. [pouze 2× je v NS výslovně zaznamenán Ježíšův úžas — zde a Mk 6,6; srv. Mt 15,28]
2. Mt 9,33
3. 7,50; J 4,50

¹⁰ Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

Vzkříšení syna vdovy z Naim

¹¹ A stalo se, že ⌈hned nato⌉¹ šel do města zvaného Naim.² A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

1. var.: příštího (dne)
2. Blízko Naim leží Šúnem, kde prorok Elíša vzkřísil chlapce (2Kr 4, 18—37).

¹² Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného¹ syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

1. Gn 22,12; Za 12,10

¹³ Když ji Pán¹ uviděl, byl nad ní hluboce pohnut² a řekl jí: „Neplač!“

1. var.: Ježíš; 5,8p!; 10,1.41; 11,1; 12,42; 13,15; 17,5n; 18,6; 19,8; 22,61; 24,34; J 4,1!; Sk 9,17
2. Mt 9,36p

¹⁴ Pak přistoupil a dotkl se ¹már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁵ Mrtvý se posadil¹ a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.²

1. ř. anakathizein — „posadit se (zpříma)“; Sk 9,40†
2. 1Kr 17,23n; 2Kr 4,32—37

¹⁶ Všech se zmocnil strach,¹ oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok² povstal³ mezi námi“ a „Bůh navštívil⁴ svůj lid.“

1. 5,26
2. v. 39; Mt 16,14!
3. ř.: byl vzbuzen
4. 1,68p

¹⁷ A toto slovo o něm se rozšířilo¹ po celém Judsku a po všem okolí.

1. ř.: vyšlo; Mt 9,26

Jan posílá učedníky s otázkou

¹⁸ O¹ tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

1. //Mt 11,2—19

¹⁹ a poslal je k Ježíšovi¹ se slovy: „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít, nebo máme očekávat⌉² jiného?“

1. var.: Pánovi
2. ř.: ten přicházející (srv. Mt 11,2n), nebo očekáváme … — stejně v. 20

²⁰ Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“

²¹ V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z ¹trápení a od zlých duchů a mnohým slepým² daroval zrak.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Mt 9,27; 11,5

²² A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

²³ A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

²⁴ Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu¹ zmítanou větrem?

1. Mt 11,7

²⁵ Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, ⌈kdo nosí nádherné šaty⌉¹ a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

1. ř.: v nádherných š.

²⁶ Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

²⁷ To je ten, o němž je napsáno: Hle, posílám svého posla¹ před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.²

1. Mk 1,2
2. Ex 23,20; Mal 3,1

²⁸ [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.¹

1. n. zde může končit přímá řeč. A v. 29.: A když to slyšel všechen lid, i celníci, uznali Boha za spravedlivého, protože byli …

²⁹ A všechen lid, který ho slyšel, i celníci¹ uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

1. 5,27!

³⁰ Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu¹ pro sebe, když se² nedali od něho pokřtít.“

1. n.: úmysl, plán
2. ř.: když nebyli od něho pokřtěni

³¹ „K čemu tedy přirovnám¹ lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

1. Mt 11,16

³² Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.

³³ Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno,¹ a říkáte: Má démona.

1. 1,15

³⁴ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!

³⁵ Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

Ježíš pomazán od hříšné ženy

³⁶ Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ⌈zaujal místo⌉¹ u stolu.

1. ř.: ulehl; 14,8; 22,14v; 24,30

³⁷ Hle,¹ v tom městě byla žena, hříšnice.² Jakmile se dozvěděla, že je³ Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

1. srv. Mt 26,6—13
2. v. 34; 15,1.7; 1Tm 1,15; [tj. prostitutka (Mt 21,31)]
3. ř.: leží; 5,29

³⁸ A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je ⌈svými vlasy⌉,¹ vroucně líbala² jeho nohy a mazala je vonným olejem.

1. ř.: vlasy své hlavy
2. 15,20; Mt 26,49; Sk 20,37

³⁹ Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli:¹ „Kdyby tento byl prorok,² věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“

1. ř.: v sobě
2. v. 16

⁴⁰ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli,¹ řekni.“

1. 9,38; 10,25; 11,45; 12,13; 18,18; 19,39; 20,21; Mt 8,19p

⁴¹ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů,¹ druhý padesát.

1. Mt 18,28p

⁴² Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“

⁴³ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“¹ On mu řekl: „Správně² jsi usoudil.“

1. 1K 15,9
2. 10,28

⁴⁴ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy¹ jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

1. Gn 18,4!; J 13,5; 1Tm 5,10

⁴⁵ Nepolíbil¹ jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

1. 2S 15,5; Ř 16,16

⁴⁶ Nepomazal jsi mou hlavu olejem,¹ ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

1. Rt 3,3; Ž 23,5p; Kaz 9,8; Mt 6,17

⁴⁷ Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

⁴⁸ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“¹

1. Mt 9,2; Mk 2,5

⁴⁹ A spolustolovníci si¹ začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“²

1. ř.: v sobě
2. 5,21

⁵⁰ Řekl té ženě: „Tvá víra¹ tě zachránila. Jdi v² pokoji.“³

1. 5,20; 17,19; 18,42; Mk 10,52
2. n.: k / do …
3. 8,48; Ex 4,18; 1S 1,17!