¹ Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení,¹ běda však tomu, skrze koho přicházejí.

1. n.: svody (ke hříchu); Mt 18,7; Ř 16,17; 1J 2,10; Zj 2,14

² Pro¹ toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil² jednoho z těchto maličkých.³

1. //Mt 18,6
2. n.: svedl (k hříchu)
3. 1K 8,12

³ Mějte se na pozoru. Zhřeší–li¹ tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉,² odpusť mu.

1. //Mt 18,15
2. tzn. uznání viny s rozhodnutím změnit svůj postoj (ř.: učinit pokání)

⁴ A zhřeší–li proti tobě sedmkrát¹ za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“

1. Mt 18,22

⁵ Apoštolové¹ řekli Pánu: „Přidej nám víry!“

1. 6,13!

⁶ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této ¹moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁷ „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni¹ ke stolu?

1. 11,37; 12,37

⁸ Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?

⁹ Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]

¹⁰ Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní¹ otroci;² udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“

1. Mt 25,30† (neužiteční); zde: nehodni zvláštní chvály / odměny; srv. Tt 3,14p; Fm 1,11
2. 2,29; Jr 7,25p; Mt 6,24; 20,27; Sk 4,29; 20,19; Ř 1,1!; 6,16.22; Zj 1,1

Deset malomocných

¹¹ A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma,¹ že procházel Samařskem a Galileou.

1. 9,51

¹² Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných¹ mužů, kteří zůstali stát opodál

1. 5,12; Lv 13,45nn

¹³ a hlasitě zvolali:¹ „Ježíši, Mistře,² smiluj³ se nad námi!“

1. ř.: pozvedli hlas a říkali
2. 8,24p
3. 16,24; 18,38; Mt 9,27!

¹⁴ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“¹ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.

1. 5,14

¹⁵ Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval¹ Boha;

1. 5,25

¹⁶ padl¹ na tvář k jeho nohám² a děkoval³ mu. A byl to Samařan.⁴

1. 5,8
2. 8,41
3. [jediný uzdravený, o němž je výslovně napsáno, že Ježíši děkoval]
4. 9,52

¹⁷ Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

¹⁸ Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu¹ Bohu, kromě tohoto cizince?“

1. J 9,24

¹⁹ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra¹ tě zachránila.“

1. 7,50; 18,42

Den Syna člověka

²⁰ Když se ho farizeové otázali, kdy¹ přijde² Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;³

1. 19,11; Sk 1,6
2. ř.: přichází
3. ř.: s pozorováním

²¹ ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi¹ vámi.“

1. ř. entos zn. uvnitř / v mezích (něčeho) ve jmenném smyslu — obsah / vnitřek / nitro — v Mt 23,26†; Ž 39,4; 103,1; Iz 16,11; (srv. h. bqerev — např. Ex 33,3p; Dt 6,15; 31,17; Sf 3,15.17)

²² Učedníkům řekl: „Přijdou dny,¹ kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

1. 5,35

²³ A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam!¹ Nechoďte² a neběhejte za nimi.

1. 21,8
2. ř.: Neodejděte

²⁴ Neboť jako blýskající se blesk¹ září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].

1. Mt 24,27

²⁵ Napřed však musí mnoho vytrpět¹ a být tímto pokolením zavržen.²

1. 9,22
2. ř. slovo zn. uvážené zavržení po předchozím prozkoumání; Mk 8,31

²⁶ A jak bylo za dnů Noé,¹ tak bude i za dnů Syna člověka:

1. Mt 24,37nn; 1Pt 3,19n; 2Pt 2,5

²⁷ jedli, pili,¹ ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

1. 12,19

²⁸ Podobně bylo za dnů Lota:¹ jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,

1. Gn 13,13

²⁹ avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy,¹ pršel z nebe oheň se sírou² a zahubil všechny.

1. 19,16—25
2. Dt 29,22; Zj 9,18

³⁰ Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví¹ Syn člověka.

1. 1K 1,7; 2Te 1,7; 1J 2,28

³¹ Kdo¹ bude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

1. Mt 24,17

³² Pamatujte¹ na Lotovu ženu.²

1. J 15,20; 2Tm 2,8!
2. Gn 19,26

³³ Kdo¹ by usiloval svoji duši zachovat,² ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

1. 9,24n
2. var.: zachránit

³⁴ Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.

³⁵ Dvě¹ budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.

1. //Mt 24,40n

³⁶ [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“

³⁷ Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“¹ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.²“

1. 5,8!
2. n.: orli; Mt 24,28