¹ Blížil¹ se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha,² to jest velikonoce.

1. //Mt 26,2—5
2. Srv. Mt 26,2p; ř. pascha překládáme: Hod beránka (Mt 26,2; Mk 14,1; He 11,28), velikonoční beránek (Mt 26,17—19; Mk 14,12—16; L 22,7—15; J 18,28; 1K 5,7) a velikonoce (L 2,41; Jan 9× a Sk 12,4).

² Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili,¹ báli se však lidu.

1. n.: popravili

³ Tu Satan¹ vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský,² který byl z počtu Dvanácti.

1. 10,18!; J 13,2v
2. 6,16

⁴ Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli¹ chrámové stráže, jak by jim ho vydal.

1. v. 52; Sk 4,1

⁵ Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.¹

1. ř.: stříbro

⁶ Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal¹ někde ⌈stranou od⌉² zástupu.

1. Mt 26,16p
2. ř.: bez

Poslední večeře

⁷ Přišel¹ den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován² ⌈velikonoční beránek⌉.³

1. //Mk 14,12—16
2. n.: zabit
3. ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

⁸ Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka,¹ abychom pojedli.“

1. ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

⁹ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“

¹⁰ Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,

¹¹ a hospodáři toho domu řekněte: Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky ⌈velikonočního beránka⌉?¹

1. ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

¹² A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“

¹³ Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili ⌈velikonočního beránka⌉.¹

1. ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

¹⁴ Když nastala ta hodina, zaujal místo¹ u stolu a apoštolové s ním.

1. ř.: ulehl; 11,37

¹⁵ Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka,¹ dříve než budu trpět.

1. ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

¹⁶ Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.¹“

1. 13,29

¹⁷ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe.

¹⁸ Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

¹⁹ Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává.¹ To čiňte na mou památku.“

1. ř.: je … dáváno

²⁰ A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.¹

1. ř.: je vylévána

²¹ Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje,¹ je se mnou na stole.

1. Mt 26,16p

²² Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“

²³ A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

²⁴ Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

²⁵ On¹ jim řekl: „Králové národů² panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.

1. //Mt 20,25—28
2. n.: pohanů

²⁶ Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší,¹ a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.

1. ř.: nejmladší

²⁷ Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje?¹ Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

1. 12,37

²⁸ A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách¹ vytrvali.

1. n.: pokušeních; He 2,18; 4,15

²⁹ A já vám uděluji¹ království,² jako je můj Otec udělil mně,

1. n.: zřizuji / odkazuji
2. 2Tm 2,12

³⁰ abyste jedli¹ a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“²

1. v. 16
2. Mt 19,28

³¹ „Šimone, Šimone,¹ hle, Satan² si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.³

1. srv. 10,41; Sk 9,4
2. Jb 1,6—12
3. 3,17; Am 9,9

³² Já jsem však poprosil¹ za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni² své bratry.“

1. J 17,9
2. n.: upevni; Sk 18,23; Ř 16,25; 1Te 3,3!; J 21,15—17

³³ On¹ mu řekl: „Pane,² s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

1. //Mt 26,33—35
2. 5,8!

³⁴ Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá¹ kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

1. v. 60n; Mt 26,34p

³⁵ A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny¹ a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“

1. 9,3; 10,4

³⁶ Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.

³⁷ Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné.¹ Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“

1. Iz 53,12

³⁸ Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“

Modlitba na Olivové hoře

³⁹ A když vyšel, vydal se podle svého zvyku¹ na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.

1. 4,16; 21,37

⁴⁰ Když¹ byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.²“

1. //Mt 26,36—46
2. n.: zkoušky

⁴¹ Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl¹ na kolena a modlil² se:

1. Gn 24,26; Ex 34,8; 2Pa 6,13; Da 6,11
2. 3,21!

⁴² „Otče,¹ chceš–li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle,² nýbrž tvá se staň.“

1. 23,34
2. Mt 6,10; J 5,30

⁴³ [Ukázal se mu anděl¹ z nebe a posiloval² ho.

1. Mt 4,11; He 1,14
2. Da 10,18; 11,1

⁴⁴ Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]

⁴⁵ A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.

⁴⁶ Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.¹“

1. n.: zkoušky

Zatčení

⁴⁷ Když¹ ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

1. Mt 26,47—56

⁴⁸ Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ¹ Syna člověka?“

1. n.: vydáváš (Mt 26,16p)

⁴⁹ Když ti okolo něho uviděli, co ⌈se děje⌉,¹ řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“

1. ř.: bude

⁵⁰ A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.

⁵¹ Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl¹ se jeho ucha a uzdravil jej.

1. 5,13

⁵² Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?

⁵³ Když jsem byl den co den s vámi v chrámě,¹ nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda² temnoty.“³

1. 21,37n
2. ř.: pravomoc
3. Sk 26,18; Ef 6,12

Petr zapírá Pána

⁵⁴ Zmocnili se ho a odvedli¹ do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

1. ř.: odvedli [a dovedli]

⁵⁵ Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.

⁵⁶ A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“

⁵⁷ On [ho] však zapřel: „Neznám ho, ženo.“

⁵⁸ A krátce nato ho uviděl jiný a řekl:¹ „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl:² „Člověče,³ nejsem!“

1. ř.: říkal
2. ř.: říkal
3. 5,20

⁵⁹ A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“¹

1. Mt 26,73p

⁶⁰ Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal¹ kohout.

1. v. 34

⁶¹ Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“