¹ A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království;¹ bylo s ním těch Dvanáct²

1. 9,2; Mt 4,23
2. 6,13; 9,1.12; 18,31; 22,3.47; Mt 10,1!

² a některé ženy,¹ které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská,² od níž kdysi vyšlo sedm démonů,

1. 23,49
2. Mk 16,9

³ Jana, žena Herodova¹ správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně² staraly ze svých prostředků.

1. Mt 14,1
2. var.: něho

Podobenství o rozsévači

⁴ Když¹ se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:

1. //Mt 13,2—9

⁵ „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali.¹

1. Mt 13,4

⁶ A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo ¹vláhu.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁷ A jiné padlo mezi¹ trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.

1. ř.: doprostřed

⁸ A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

⁹ Jeho¹ učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.

1. //Mt 13,10—23

¹⁰ On řekl: „Vám je dáno poznat ¹tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.²“

1. pl., množné číslo (plurál)
2. //Iz 6,9n

¹¹ „Toto podobenství znamená: Semeno¹ je Boží slovo.

1. 1Pt 1,23

¹² Podél cesty jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel¹ a bere Slovo z² jejich srdce, aby neuvěřili³ a nebyli zachráněni.

1. 4,2; srv. použití rozdílných výrazů v paralelách — Mt: ten Zlý; Mk: Satan
2. ř.: od
3. Sk 14,2; 2Te 2,12; Ju 1,5

¹³ Ti na skále, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu¹ a v čas zkoušky odpadají.²

1. 1Te 3,5; 1Tm 1,19; 2Tm 2,18; 2Pt 2,20
2. Mk 14,29; He 3,12; 6,6

¹⁴ Do trní padlé, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy,¹ bohatství a rozkoše² života, a nenesou zralé plody.

1. n.: starosti
2. ř. hedoné; 2Pt 2,13!

¹⁵ V dobré¹ zemi, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží² je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci³ a s vytrvalostí⁴ nesou ovoce.“⁵

1. ř.: ušlechtilé / krásné
2. He 10,23!
3. 6,45; Dt 30,6; Ž 119,11; Př 3,1
4. 21,19p; Ř 2,7!; He 10,36; Jk 1,3n; Zj 1,9!
5. Fp 1,11; Ko 1,10

Podobenství o lampě

¹⁶ „Nikdo,¹ když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

1. //11,33; Mt 5,15

¹⁷ Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo.¹

1. //12,2; Mt 10,26

¹⁸ Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť¹ tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“

1. 19,26; //Mt 13,12

¹⁹ Přišla¹ za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.

1. var.: Přišli; //Mt 12,46—50

²⁰ [A] oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

²¹ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“

Utišení bouře

²² Stalo¹ se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“² A vypluli.

1. //Mt 8,23—27
2. 5,1

²³ Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí.¹

1. Mk 4,35—41

²⁴ Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře,¹ Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil² větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.³

1. v. 45; 5,5; 9,33.49; 17,13; Lukášův oblíbený titul — v tomto příběhu má Mt: Pane, Mk: Učiteli
2. 4,35
3. Mt 8,26

²⁵ Řekl jim: „Kde je vaše víra?“¹ Ulekli² se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“

1. 12,28
2. v. 35

Démoni vyhnáni do vepřů

²⁶ Přepluli¹ do krajiny Gerasenů,² která je naproti Galileji.

1. //Mt 8,28—34
2. var.: Gergesenů / Gadarenů

²⁷ Když vystoupil na břeh,¹ potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.²

1. ř.: na zemi
2. Mk 5,2n

²⁸ Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího?¹ Prosím tě, abys mne netrýznil.“

1. 1,32

²⁹ Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.

³⁰ Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.

³¹ A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti.¹

1. Zj 20,3p

³² Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.

³³ Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.

³⁴ Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.

³⁵ Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli¹ se.

1. v. 25; 9,34; J 6,19

³⁶ Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.

³⁷ A celé to množství lidí z ⌈okolní krajiny Gerasenů¹⌉² ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.

1. 8,26p
2. n.: krajiny Gerasenů a okolí

³⁸ Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:

³⁹ „Vrať se domů¹ a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

1. ř.: do svého domu

Jairova dcera a žena s krvotokem

⁴⁰ Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.

⁴¹ A¹ hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy.² Padl k Ježíšovým nohám³ a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

1. //Mt 9,18—26
2. 13,14; Mt 9,18p; Sk 18,8
3. 5,8p; 10,39

⁴² protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.

⁴³ A byla tam žena, která měla dvanáct¹ let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.

1. Mt 9,20

⁴⁴ Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

⁴⁵ Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr [a ti, kteří byli s ním]: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní [, a říkáš: Kdo se mne dotkl].“

⁴⁶ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“¹

1. 5,17

⁴⁷ Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč¹ se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

1. ř.: pro kterou příčinu

⁴⁸ On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v¹ pokoji.“²

1. ř.: k / do
2. 7,50

⁴⁹ Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy¹ a řekl: „Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.“