¹ Svolal si Dvanáct¹ [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc² nad všemi démony³ i k léčení nemocí.

1. 6,13
2. 10,19; Mt 10,1
3. 10,17

² Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné].

³ A¹ řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu² ani chléb ani peníze³ ani nemějte dvě košile.

1. //Mt 10,9—15
2. 22,35
3. ř.: stříbro

⁴ A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.¹

1. n.: odejděte, až budete to místo opouštět (srv. Mt 10,11 a Mk 6,10)

⁵ Kde¹ by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou² na svědectví proti nim.“

1. ř.: Kteří
2. 10,11; Sk 13,51

⁶ Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé¹ vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

1. ř.: skrze ty

⁷ Tetrarcha¹ Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích,² protože někteří říkali, že Jan vstal³ z mrtvých,

1. //Mt 14,1n
2. 24,4; Da 2,1; Sk 2,12; 5,24; 10,17†
3. Mt 16,21p

⁸ jiní, že se zjevil Eliáš,¹ a jiní, že vstal některý z dávných proroků.

1. v. 19

⁹ Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?“ A usiloval¹ ho uvidět.²

1. ř.: hledal
2. 23,8

Nasycení pěti tisíců

¹⁰ Když¹ se apoštolové vrátili, vypravovali² mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida.³

1. //Mt 14,13—21
2. 24,35; Sk 14,27
3. 10,13; Mt 11,21p

¹¹ Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.¹

1. ř. therepeia; Zj 22,2

¹² Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“

¹³ Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“

¹⁴ Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“

¹⁵ I učinili tak a všechny rozsadili.

¹⁶ Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

¹⁷ A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

Petrovo vyznání

¹⁸ I¹ stalo se, když se o samotě modlil² a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“

1. //Mt 16,13—16
2. 3,21!

¹⁹ Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“

²⁰ Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.¹“

1. ř.: Krista

²¹ Důrazně¹ jim přikázal, aby to nikomu neříkali,

1. ř.: Varuje

²² a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen¹ od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.²“

1. 17,25p
2. Mt 16,21p

Nutnost zapřít sám sebe

²³ Všem¹ pak říkal: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.

1. //Mt 16,24—28

²⁴ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.

1. Mt 16,25

²⁵ Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?

²⁶ Neboť kdo by se styděl¹ za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.²

1. Ř 1,16
2. 12,9

²⁷ Vpravdě¹ vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.“

1. 12,44; 21,3

Na hoře proměnění

²⁸ Asi¹ osm² dní po těchto slovech³ vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil.⁴

1. //Mt 17,1—8
2. Mt 17,1p
3. ř.: + se stalo, že
4. 3,21

²⁹ A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.

³⁰ A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš,¹

1. 1,17

³¹ kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu,¹ který se měl naplnit² v Jeruzalémě.

1. ř.: vyjití (exodu)
2. ř.: naplňovat

³² Petr a jeho druhové¹ byli obtíženi spánkem.² Když se probudili, uviděli jeho slávu³ a ty dva muže stojící s ním.

1. ř.: ti s ním
2. Mt 26,43
3. J 1,14; 17,24; 2Pt 1,16

³³ I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře,¹ je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.

1. v. 49; 8,24p

³⁴ Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval¹ je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku.

1. var.: zastínil

³⁵ A z oblaku se ozval¹ hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený,² toho poslouchejte.“

1. ř.: stal
2. var.: Milovaný

³⁶ A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

Uzdravení démonizovaného chlapce

³⁷ Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup.

³⁸ A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli,¹ prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný!

1. 7,40!

³⁹ Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnu kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří.

⁴⁰ Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

⁴¹ Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící¹ a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

1. n.: nevěrné

⁴² Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil¹ nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil² je jeho otci.

1. 4,35
2. ř.: odevzdal

⁴³ Všichni byli ohromeni¹ nad Boží velebností.² Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům:

1. 4,32
2. 2Pt 1,16

⁴⁴ „Vložte si do svých uší¹ tato slova: Syn² člověka bude³ vydán⁴ do rukou lidí.“

1. srv. 8,8; J 16,4
2. //Mk 9,31
3. n.: má být
4. 18,32; 24,7

⁴⁵ Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

Kdo je největší?

⁴⁶ ⌈Napadla¹ je myšlenka⌉,² kdo že je z nich největší.³

1. //Mt 18,1—5
2. n.: Nastal mezi nimi spor; ř.: Vstoupila mezi ně myšlenka (dialogismos = myšlenka / názor / diskuse / spor / motiv; v. 47)
3. 22,24

⁴⁷ Protože Ježíš znal¹ uvažování² jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe

1. var.: viděl
2. 5,22; Ž 94,11; Mt 9,4; Mk 2,8; J 2,25

⁴⁸ a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal.¹ Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“²

1. 10,16; J 3,34p
2. 7,28

Kdo není proti nám, je pro nás

⁴⁹ Jan¹ na to řekl: „Mistře,² viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí³ s námi.“

1. //Mk 9,38—40
2. v. 33
3. ř.: tě nenásleduje

⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“

⁵¹ Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru,¹ že ⌈se pevně rozhodl⌉² jít do Jeruzaléma.³