¹ Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.

² A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem¹ a byl bohatý.²

1. 18,10p
2. 18,25

³ Chtěl uvidět¹ Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět.

1. 9,9; 23,8; J 12,21

⁴ Běžel tedy napřed a vylezl na ⌈planý fíkovník⌉,¹ aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet.

1. [HL; sykomora (1Kr 10,27). Dosahoval až 15 m výšky, ale velké větve měl blízko k zemi.

⁵ Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím¹ zůstat v tvém domě.“

1. 2,49p

⁶ On rychle slezl a s radostí¹ ho přijal.

1. v. 37; 8,13; Sk 8,39

⁷ Všichni, kdo to uviděli, začali reptat:¹ „Vešel jako host k hříšnému² muži!“

1. 5,30
2. 15,2

⁸ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku,¹ Pane,² dám chudým,³ a jestliže jsem někoho ošidil,⁴ vrátím mu to čtyřnásobně.“⁵

1. ř.: toho, co vlastním; 12,15; Sk 4,32
2. 5,8!
3. 18,22
4. 3,14
5. Ex 22,1; 2S 12,6

⁹ Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu,¹ protože i tento člověk je syn Abrahamův.²

1. Sk 10,2p
2. 3,8; Ga 3,7

¹⁰ Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit,¹ co je ztraceno.“²

1. 1K 1,21!
2. Mt 18,11

Podobenství o deseti hřivnách

¹¹ Když¹ to lidé poslouchali, řekl další² podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.³

1. //Mt 25,14—30
2. ř.: přidav řekl
3. 4,39p; 17,20; Sk 1,6

¹² Proto řekl: „Jeden urozený¹ člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.

1. ř. eugenés — urozený (1K 1,26; Sk 17,11†)

¹³ Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven¹ a řekl jim: Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.

1. ř.: min (mina = šedesátina talentu = 100 drachem; 15,8p; tedy asi tříměsiční mzda); 1Kr 10,17p

¹⁴ Avšak jeho spolu občané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.¹

1. [K takové události došlo před třiceti lety v případě Archelaa (Jos. Ant. 17.9.3) a řadě dalších]

¹⁵ A stalo se, když se ⌈jako král⌉¹ vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, ⌈kolik vydělali⌉.²

1. ř.: přijav království
2. var.: kolik kdo vydělal

¹⁶ Přišel první a řekl: Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.

¹⁷ Řekl mu: Výborně,¹ dobrý otroku,² protože jsi v nejmenší věci byl věrný,³ měj pravomoc nad deseti městy.

1. ř. euge; HL; srv. v. 12p
2. Př 27,18
3. 16,10

¹⁸ Přišel druhý a řekl: Tvá hřivna, Pane, získala¹ pět hřiven.

1. ř.: učinila

¹⁹ Také tomuto řekl: I ty buď vládcem nad pěti městy.

²⁰ A přišel jiný a řekl: Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku,¹

1. J 11,44; 20,7; Sk 19,12†

²¹ neboť jsem se tě bál,¹ protože jsi přísný² člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.

1. 1J 4,18
2. v. 22†; Ž 60,5; 118,18; Ř 11,22

²² Řekl mu: ⌈Podle tvých slov⌉¹ tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.

1. ř.: Z tvých úst; 2S 1,16; Mt 12,37

²³ Proč jsi nedal mé peníze¹ na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral² s úrokem!

1. n.: stříbro
2. 3,13p

²⁴ A těm, kteří tam stáli, řekl: Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.

²⁵ [Řekli mu: Pane, už má deset hřiven.]

²⁶ Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.¹

1. 8,18

²⁷ Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“¹

1. 20,16

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

²⁸ Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma.

²⁹ A¹ stalo se, když se přiblížil do Betfage a Betanie k hoře, která se nazývá Olivová,² že poslal dva z učedníků

1. //Mt 21,1—9
2. v. 37; 21,37; 22,39; Mt 21,1!

³⁰ a řekl: „Jděte naproti do vesnice. Když do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte.

³¹ A bude–li se vás někdo ptát: Proč je odvazujete? odpovězte¹ takto: Pán je potřebuje.“

1. ř.: řeknete

³² Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli vše, jak jim řekl.

³³ Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč odvazujete to oslátko?“

³⁴ Oni odpověděli:¹ „Pán je potřebuje.“

1. ř.: řekli

³⁵ A¹ přivedli je k Ježíšovi, hodili na oslátko své pláště a Ježíše na ně posadili.

1. //J 12,12—15

³⁶ A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

³⁷ Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup¹ učedníků radostně² velikým hlasem chválit³ Boha za všechny mocné činy, které spatřili.

1. ř.: množství
2. ř.: radujíce se
3. 2,20

³⁸ Říkali: „⌈Požehnaný král, jenž přichází⌉¹ ve jménu Pána.² V nebi pokoj a sláva na výsostech!“

1. var.: Požehnaný, jenž přichází [jako král]
2. //Ž 118,26

³⁹ Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: „Učiteli,¹ pokárej své učedníky.“

1. 7,40!

⁴⁰ Ježíš jim na to řekl: „Pravím vám, budou–li oni mlčet, bude křičet kamení.“¹

1. Abk 2,11

Nářek nad Jeruzalémem

⁴¹ A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče¹

1. 13,34; Jr 9,1

⁴² a řekl: „Kdybys¹ [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima² skryto.

1. Ž 81,13; Iz 48,18
2. Iz 44,18; Ř 11,8

⁴³ Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem,¹ obklíčí tě a sevřou ze všech stran.

1. 21,20; [to se naplnilo v r. 70, kdy Římané oblehli Jeruzalém; srv. Iz 29,3; 37,33; Jr 6,6]

⁴⁴ Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni¹ za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“²

1. 21,6
2. 1,77; 1Pt 2,12

⁴⁵ A¹ když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali,

1. //Mt 21,12—16

⁴⁶ a říkal jim: „Je napsáno: A můj dům bude domem modlitby,¹ vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.²“

1. //Iz 56,7
2. Jr 7,11

⁴⁷ Každý den vyučoval v chrámě.¹ Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit,²

1. 21,37
2. 20,16

⁴⁸ ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel¹ a naslouchal mu.

1. 4,20; Sk 16,14