¹ Přibližovali se k němu všichni celníci¹ a hříšníci, aby ho slyšeli.

1. 5,27

² Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“¹

1. Mt 9,11

³ Řekl jim toto podobenství:

⁴ „Kdo¹² z vás, má–li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou,³ dokud ji nenalezne?

1. ř.: Který člověk
2. //Mt 18,12—14
3. 19,10

⁵ A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,

⁶ přijde domů, svolá¹ přátele a sousedy a řekne jim: Zaradujte se se mnou,² protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.

1. může vyjadřovat svolání k hostině (srv. 1Kr 1,9)
2. Ř 12,15

⁷ Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými,¹ kteří pokání nepotřebují.“

1. 16,15

O ztracené minci

⁸ „Nebo nějaká žena, která má deset drachem¹ a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá,² dokud ji nenalezne?

1. ř. drachma — stříbrná mince o váze asi 6 g, podobné hodnoty jako řím. denár (Mt 20,2p)
2. [dům býval často bez oken a s hliněnou podlahou, což činilo hledání nesnadným]

⁹ A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.

¹⁰ Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

¹¹ Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.

¹² Mladší z nich řekl otci: Otče, dej mi díl¹ majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil majetek.²

1. Dt 21,17
2. n.: živobytí

¹³ Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny¹ a tam rozmařilým² životem svůj majetek rozházel.³

1. Př 27,8
2. Iz 22,13; Ř 13,13; 1Pt 4,3n; 2Pt 2,13
3. 16,1; Př 21,17; 28,7

¹⁴ A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.

¹⁵ Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.

¹⁶ A toužil ⌈se nasytit⌉¹ lusky,² které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.

1. var.: naplnit své břicho
2. [plody rohovníku, tzv. svatojánský chléb, kterým se krmili vepři, ale někdy ho jedli i chudí lidé]

¹⁷ Tu přišel k sobě¹ a řekl:² Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!

1. 16,23; Jr 31,19; Sk 16,30
2. ř.: říkal

¹⁸ Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil¹ jsem proti nebi i před tebou.

1. Lv 26,40; Ž 32,5; 51,5n; Oz 14,2; Mt 3,6; 1J 1,9

¹⁹ Nejsem již hoden¹ nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.

1. 7,6; Gn 32,11; 1K 15,9

²⁰ I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut;¹ i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal² ho.

1. Mt 9,36p
2. Gn 46,29; Sk 20,37

²¹ Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]

²² Otec však řekl svým otrokům: Přineste rychle to nejlepší roucho¹ a oblečte² ho, a dejte mu na ruku prsten³ a na nohy sandály.⁴

1. Gn 37,3; [všechny jmenované věci byly projevem přijetí a postavení]
2. Za 3,4; Zj 6,11
3. Gn 41,42
4. [otroci chodili bosí]

²³ Přiveďte tučné tele,¹ zabijte je, jezme a radujme se,

1. Gn 18,7; Př 9,2; Iz 25,6

²⁴ protože tento můj syn byl mrtvý,¹ a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen. A začali se radovat.²

1. v. 32; Ef 2,1; 1Tm 5,6
2. v. 7.10

²⁵ Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu¹ a tanec.²

1. ř. symfonia; HL
2. Ex 15,20; Ž 30,12; ::Pl 5,15

²⁶ Zavolal si jednoho ze služebníků¹ a vyptával se, co to má znamenat.

1. 1,69p

²⁷ On mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.

²⁸ Rozhněval¹ se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat.²

1. 1S 17,28; Jon 4,1; Sk 14,2; Ř 10,19
2. 2Tm 4,2

²⁹ On však svému otci odpověděl: Hle, tolik let ti sloužím¹ a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

1. 17,10

³⁰ Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami,¹ zabil jsi mu tučné tele.

1. Př 29,3

³¹ On mu řekl: Synu,¹ ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.²

1. 2,48
2. J 17,10

³² Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.“